Příběhy, které vyprávíme

Představte si, že by všechny opotřebované, nepravdivé a bolestné kapitoly našich životů začaly utichat a krásné, jedinečné části toho, kým jsme, by se vynořily. Představte si, že by nás příběhy, které vyprávíme, přivedly zpět k našemu skutečnému já a k sobě navzájem. Představte si, že by vyprávěly o tom, jak jsme milovali, ztráceli a snažili se ze všech sil. Jak jsme viděli všechno, i ty části, které bolí.

Joina nová kniha The Stories We Tell nás zve na autentickou a hluboce zranitelnou cestu do jejího příběhu – a pomáhá osvětlit krásu toho našeho – a vede nás k tomu, abychom se zbavili břemen, která nás drží zpět, abychom mohli žít a sdílet svůj příběh v pravdě.

Všichni jsme spustili kotvu na místech, která nám na čas vyhovovala: město, perspektiva, lež, kterou jsme si spletli s pravdou. Tato kniha je pozváním k životu, kde víte, jak držet to, čemu věříte – o sobě a o tichých světech za lidmi, které míjíte – s laskavýma a otevřenýma rukama. Vidět svůj příběh jako větší než cokoli minulého nebo budoucího, ale pro všechnu krásu, radost a naději, kterou drží dnes.

Je to pozvání zhodnotit kapitoly, které jste prožili – dobré i špatné, krásné i ošklivé – vytěžit z nich zlato a nést si jen to dál. Nechte to zpomalit vaše kroky a zklidnit váš život v pohybu, abyste viděli, kde dnes stojíte, z nového úhlu pohledu. Už ne unavenýma nebo nejistýma očima, ale čočkou překypující nadějí.

—————

„Jediný způsob, jak se osvobodit, bylo přepsat svůj příběh. Protože pokaždé, když se mé pero zastavilo, se něco stalo: Bylo to, jako by se má duše vracela do mého těla. Jako by se nejhlubší části mě, které byly otlučené a přehlušené vším tím svinstvem, o kterém mě svět přesvědčil, že jsem, vrátily na povrch. A zůstalo jen to, co bylo skutečné a pravdivé. Konečně jsem stála v plnosti svého příběhu. Cítila jsem naději. Cítila jsem se plná. Náš příběh nás může rozlomit, ale také nás zase poskládá dohromady.

Všichni máme příběh, který máme vyprávět. Tohle je ten můj – každá kapitola oknem do toho, kdo jsem, na cestě, na které jsem, a do období, ve kterém právě jsem. Protože tohle je můj příběh, možná se s ním ne vždy ztotožníte, nebo vám možná bude připadat, že se díváte do zrcadla. Ať už máme cokoli společného a ať už mezi námi leží jakékoli rozdíly, doufám jen, že můj příběh pomůže osvětlit krásu toho vašeho. Že moje vlastní duševní práce probudí něco z vaší. A že až se dostanete na konec mého příběhu, budete také držet krásné začátky toho svého.

Příběh, který můžete vyprávět jen vy. A doufám, že to uděláte.“
-Joanna